Policie omezila v demokratické státě zcela nepřijatelným způsobem práva zaručená občanům Listinou základních práv a svobod (pozn. 1).
- Bez právního důvodu omezovala na veřejných komunikacích svobodu pohybu osobám, které se po nich pokojně pohybovaly.
- Protiprávně a hrubým způsobem jako orgán veřejné moci narušila soukromoprávní vztah mezi pronajímatelem pozemku a organizátory taneční party. Tím zmařila účel uzavřené nájemní smlouvy a způsobila újmu oběma smluvním stranám.
- Nezákonným zatarasením přístupu na právoplatně pronajatý pozemek uměle vyhrotila situaci. Situace tak logicky musela dospět v některých případech k násilným střetům.
- Použila vzhledem k situaci naprosto neadekvátní prostředky, když během zásahu zranila několik desítek osob.
Na rozdíl od organizátorů akce, kteří si po problémech v minulém roce v dobré víře pronajali pozemek a tím prokázali snahu vyhovět požadavkům zákona, se policie z nepochopitelných a nepřijatelných důvodů rozhodla nad zákony postavit. Policie v právním státě nemůže presumovat protiprávní chování účastníků soukromé akce.
Liga lidských práv vyzývá ministra vnitra Františka Bublana, aby vzhledem k naprosto nepřiměřenému a protiprávnímu zásahu ze strany policie uznal svojí zodpovědnost a okamžitě odstoupil.
Dále požaduje potrestání všech policistů, kteří nesou za nezákonný zásah odpovědnost, a odškodnění všech jeho obětí. Liga lidských práv doporučuje všem obětem policejní brutality, aby se co nejdříve spojily s dalšími svědky, nechaly se prohlédnout lékařem a vyžádali si lékařské potvrzení. Oběti nezákonného postupu policie, které chtějí podat na její postup trestní oznámení, se mohou obracet na právníky Ligy na telefonním čísle 608 719 535 nebo e-mailu brno@llp.cz.
Pozn. 1: Demokratický právní stát, stejně jako text české Listina základních práv a svobod, stojí na primátu občana nad státem. Podle názoru Ligy lidských práv došlo ze strany policie k porušení následujících ustanovení Listiny základních práv a svobod: Čl. 2 odst. 2 stanoví, že „státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“ Čl. 2 odst. 3 uvádí, že „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Podle čl. 3 odst. 3 „nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.“ Podle čl. 7 odst. 1 je „nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem“, čl. 7 odst. 2 stanoví, že „nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.“ Čl. 10 odst. 2 „každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého … života.“ Podle čl. 11 odst. 4 „…nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.“ (splněny musí být všechny tři uvedené podmínky – veřejný zájem, opora v zákoně a přiznání náhrady) a podle čl.14 odst. 1 „svoboda pohybu … je zaručena“.
