Dočkají se Iveta Červeňáková, Helena Ferenčíková a další desítky převážně romských žen, které se v uplynulých čtyřiceti letech podrobily nedobrovolné sterilizaci, také finančního odškodnění? Omluvy od české vlády se jim již dostalo, když před pěti lety vyjádřil politování Fischerův kabinet. Ženy však nepovažují morální satisfakci za dostatečnou a žádají i peníze. A protože u českých soudů neuspěly, obrátily se na Evropský soud pro lidská práva.
Zprávu vydal deník Právo dne 11. 3. 2014, autory textu jsou Naďa Adamičková a Marie Königová.
„V řízení u tohoto soudu proti ČR se dá očekávat, že nějaké odškodnění tam bude přiznáno,“ připustil včera ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD). Jak řekl Právu, vláda se proto rozhodla očekávanému rozsudku předejít. Proto chystá odškodňovací zákon.
„Pokud se někomu stalo nějaké bezpráví, je třeba to ohodnotit a satisfakci těm lidem poskytnout,“ dodal ministr.
Jak bude zákon vypadat, zatím ještě není jasné. „Nejprve vznikne věcný záměr, ve kterém zhmotníme představy. Základní parametry zatím nechci sdělovat, nemám je vyjasněné,“ odmítl Dienstbier říci podrobnosti.
Zákon by se mohl týkat desítek, možná stovky žen. Základem se mohou stát dva návrhy zákona, které připravily helsinský výbor a vládní výbor proti mučení. Počítají s odškodněním žen, které prošly nedobrovolnou sterilizací po roce 1972. Částka se pohybuje mezi 250 a 450 tisíci korunami.
Představu již má ombudsmanka Anna Šabatová, která se sterilizacemi zabývala před deseti lety jako zástupkyně Otakara Motejla. „Tehdy se na kancelář ombudsmana obrátilo 80 žen. U padesáti se ukázalo, že sterilizace neproběhla podle zákona,“ řekla včera Šabatová Právu.
Podle ní základem posuzování byla zdravotnická dokumentace, která ale ve zbytku případů chyběla. „Podle mě by nemělo být k tíži žen to, že není dokumentace k dispozici. To by nějak měl zákon jednoznačně říci. Důležitá bude výpověď samotných žen. Vše by měla posoudit specializovaná komise,“ uvedla.
Šabatová je přesvědčena, že zákon by se měl vyrovnat i s tříletou promlčecí lhůtou. V praxi za minulého režimu se pokračovalo i po listopadu 1989. Třeba Červeňákové podvázali lékaři v ostravské Městské nemocnici vaječníky v roce 1997 a soud rozhodoval až téměř po deseti letech. Soud jí nejprve přiznal půl miliónu, Vrchní soud toto rozhodnutí zvrátil.
Lékař: Po dvojím „císaři“ sterilizace
„Stát by měl ženy odškodnit, i když je to promlčené. V jiných kategoriích odškodnění se nikdy nenamítalo promlčení, tak by tomu nemělo být ani v případě sterilizovaných žen. Rozhodující je to, zda se to stalo, nebo nestalo,“ dodala Šabatová.
Lékaři u Červeňákové rozhodli o sterilizaci kvůli nebezpečí vzniku vážných komplikací při případném dalším porodu. Podle primáře gynekologicko-porodnického oddělení jihlavské nemocnice prof. Aleše Roztočila byla v minulosti tato praxe: dvakrát porod císařským řezem je nebezpečím pro třetí porod, takže se žena sterilizovala.
„Tehdy neexistoval institut informovaného souhlasu, ten byl až v zákoně o specifických zdravotních službách z roku 2012. Žena nic nepodepisovala. Byla poučena, věděla, co podstupuje,“ řekl včera Právu.
„Je možné, že se to dělo ve spěchu, když se jelo na operační sál, a přitom se jí vysvětlilo, že má dvě děti, obě porodila císařským řezem, takže třetí již by byl nebezpečný. Tehdy se to bralo tak, že by již žena neměla otěhotnět,“ dodal Roztočil.
Podle něho tedy lékaři nepostupovali protizákonně. Postup umožňovaly sterilizační paragrafy zákona o péči o zdraví lidu z roku 1966. V dokumentaci se pak podle něho většinou jen uvádělo, že pacientka byla poučena a souhlasí.
„Že by se ty ženy nějak lámaly a dělalo se to bez jejich vědomí, to pochybuji. Rozhodně to – vzhledem k tomu, že o odškodnění se nyní hlásí především Romky – nebylo rasově motivováno,“ odmítl Roztočil kritiku, že by lékaři takto omezovali porodnost v tomto etniku.
Předpokládá, že ženy vycítily možnost získat finance. „Tak se z toho udělaly soudní spory. Je takový trend ve společnosti, a toto se jim zdá být vhodnou příležitostí,“ dodal Roztočil.
