Praha – Přítomnost otce u porodu, co nejméně umělých zásahů či setrvání rodičů s dítětem i po narození. To jsou některé z požadavků, které dnes vyslovují maminky při příchodu do porodnice. Neodmyslitelně k nim patří i přání rodit pouze s porodní asistentkou – a právě toto povolání připomíná dnešní mezinárodní den.
Pozice asistentek však v Česku není vůbec jednoduchá. V minulosti byly například vyloučeny z pracovní skupiny, která na ministerstvu zdravotnictví připravovala koncepci porodnictví, a své povolání mohou samy vykonávat jen omezeně. Teď jim ale svítá na lepší časy: v březnu totiž zástupkyně několika profesních sdružení podepsaly s hlavní sestrou ČR Alenou Šmídovou memorandum, kde se mluví o vytvoření koncepce porodní asistence nebo spolupráci s ministerstvem při tvorbě legislativy spojené s výkonem povolání.
Setkání porodních asistentek
„Také připravujeme setkání všech zástupkyň organizací porodních asistentek, které se koná na začátku června v Praze,“ říká Věra Vránová, šéfka České konfederace porodních asistentek. Pro české asistentky je tak letošek velmi důležitý: nejenže budou hostit tisíce svých kolegyň z celého světa, ale konečně se budou moci podílet na zákonné úpravě svých pravomocí. Ty jsou přitom stále menší než v zahraničí – porod sice smí od začátku letošního roku vést samy, ale jen v porodnicích a ještě s předchozím souhlasem lékaře.
„V porodnicích denně dochází k finančně i mocensky motivovaným invazivním zásahům do porodu, například nástřihu hráze a separaci dítěte. Zásahy jsou bez souhlasu rodičů, často i v rozporu s ním,“ zdůvodňuje poptávku po péči asistentek právnička Adéla Hořejší z kanceláře Wilson and Partners.
„Osvícené porodnice už dávno motivovaly své asistentky, aby pečovaly o těhotné. Ostatní porodnice budou nadále kompetence asistentek oklešťovat. Zájem je přitom velký, nejvíce by ženy chtěly služby samostatných porodních asistentek, které o ženu pečují v těhotenství a poté ji doprovodí k porodu v porodnici. Několik porodnic má s takovými asistentkami smlouvu a počet porodů v těchto zařízeních stoupl o deset až 15 procent,“ uzavírá Kateřina Hájková Klíčová z Unie porodních asistentek.
Spor o smrt dítěte končí. Po čtyřech letech
Praha – Letošní rok přeje porodním asistentkám i v dalším bodě: po čtyřech letech soudních tahanic minulý týden definitivně skončil spor o to, kdo může za zpackaný domácí porod, po němž přišlo dítě o život. Pražský městský soud totiž definitivně zprostil viny porodní asistentku Ivanu Königsmarkovou, která před časem dostala pětiletý zákaz činnosti, podmínku a pokutu 2,7 milionu korun.
„Jsem unavená a jsem ráda, že to skončilo,“ řekla bezprostředně po konci soudního líčení Königsmarková. Po letech, kdy porodní asistentky téměř neměly zastání, v jejich prospěch poprvé promluvil loni v létě Ústavní soud. Ten došel k závěru, že úplné vyloučení domácích porodů by bylo porušením práva na svobodu volby.
„Na stěžovatelku Ivanu Königsmarkovou byly kladeny poměrně značné nároky, pokud měla z nejasných příznaků odhadovat možnosti vzniku i poměrně vzácného poškození plodu, jakým je hypoxie (nedostatek kyslíku v těle, pozn. red.), ke kterému dochází i ve vybavených porodnických zařízeních,“ uvedla tehdy v nálezu soudkyně Ivana Janů. Případ proto musel být projednán znovu a tentokrát byl rozsudek pravomocný.
„S verdiktem soudu nelze polemizovat, nezbývá než jej respektovat. Nicméně z jednání soudu vyplývá, že postup paní Königsmarkové byl po odborné stránce zcela nesprávný. Soudu se pouze nepodařilo prokázat příčinnou souvislost mezi úmrtím dítěte a konáním paní asistentky. Jsme však přesvědčeni, že při adekvátní poporodní péči nemuselo dítě zemřít,“ trvají ale na svém primáři Martin Čihař z neonatologického oddělení Nemocnice Na Bulovce a Miloš Černý z gynekologicko-porodnické kliniky FN Motol.
Jak to tedy s domácími porody nyní vypadá? Porodní asistentky při něm teoreticky pomáhat mohou, ale musí mít stejné vybavení jako ve zdravotnickém zařízení – což je v praxi nemožné. Matky toužící po domácím porodu, kterých je ročně okolo dvou set, tak zůstávají odkázány samy na sebe – a také nesou na svých bedrech všechna rizika.
„Stát na jednu stranu brání, aby bylo možné poskytovat péči u porodu doma, na druhou stranu pak po rodičích vyžaduje potvrzení zdravotníka, že žena dítě porodila. Nestačí jim těhotenský průkaz a čestné prohlášení rodičů, přestože zákon jiné dokumenty nevyžaduje,“ přibližuje zapeklitou situaci, v níž se rodičky ocitají, právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
