Adam má Aspergerův syndrom. Vanesa vidí jen na jedno oko, a to navíc velmi špatně. Oba vše však za pomoci asistentek zvládají učit spolu se zdravými dětmi. Pražská ZŠ Jiřího Gutha-Jarkovského totiž praktikuje inkluzivní vzdělávání. To však není pro každého, shodují se asistentky i učitelky.
Článek vydal iDNES dne 25. ledna 2015, autorkou textu je Zdeňka Trachtová.
Ve třídě 1. A Základní školy Jiřího Gutha-Jarkovského začíná hodina matematiky. Kromě prvňáčků a paní učitelky je připravena také asistentka Markéta Hamplová. Je zde hlavně kvůli Adámkovi trpícímu Aspergerovým syndromem, tedy mírnější podobou autismu, a Vanesce, která velmi špatně vidí.
„Tohle je lupa, pod kterou čtu,“ ukazuje holčička velký přístroj na jedné z lavic v rohu třídy. Na čtení z učebnic si však někdy vystačí i s klasickou malou lupou. „Nejvíc mě baví matematika,“ prozrazuje Vaneska a asistentka doplňuje, že dobře jí jde i tělocvik. S asistencí ho zvládá, přestože téměř nevidí.
A jak se po budově orientuje o přestávkách? „Je velmi samostatná, ve škole jsme jí všechno ukázali. Všude trefí, případně jí někdo ze spolužáků pomůže. S většinou těch dětí už se zná ze školky,“ říká Hamplová.
Více pozornosti vyžaduje Adámek. Při hodině sebou šije a nebaví ho dlouho sedět na místě. Zatímco učitelka Jana Maršálková se věnuje ostatním dětem, asistentka jej usměrňuje. „U něho je největší úkol začlenění do kolektivu. Ale hodně se to už zlepšuje,“ shrnuje Hamplová. Nezdá se, že by ostatní děti přítomnost asistentky a dvou žáčků, kteří ji potřebují, rušila. Když je handicapovaný žák hodně neklidný a unavený, může jej asistentka odvést do speciálního pokoje, kde se s ním pak učí individuálně. To se však prý děje jen zřídka.
Asistentka dětem připomene, když se někde zapomene
Ve třetí třídě mají asistentku k chlapci s Aspergerovým syndromem. „Ona mu připomene, třeba když se někde zapomene a potřebuje pomoc, aby se vrátil zpátky do reality, co teď děláme, aby se v tom neztratil,“ vysvětluje spolužačka. „Povídá si s náma hodně. Hodně ho zajímá metro a stanice. Občas omylem něco udělá. Problém je, že když mu kluci něco řeknou, tak to udělá,“ dodává další holčička ze třídy 3. A.
Základní škola Jiřího Gutha-Jarkovského funguje jako metodické centrum pro vzdělávání dětí s Aspergerovým syndromem. Jen na první stupeň chodí jedenáct dětí, které jsou nějakým způsobem handicapované. Některé mají autistickou poruchu nebo její mírnější podobu a trpí Aspergerovým syndromem. V řadě tříd proto při vyučování spolupracují učitelé s asistenty.
S chlapcem při hodinách pracuje asistentka Táňa Dušková. „Určitá sebestřednost, ale na druhé straně i citlivost, která by člověka, který v tom oboru nepracuje, možná překvapila,“ charakterizuje typické projevy těchto dětí. Dotyčného chlapce zná velmi dobře, doprovází ho už od první třídy. „Máme se rádi, takže je to pěkná spolupráce. Pomáhám mu v udržení pozornosti. Od první třídy máme nastavená pravidla, takže on dobře ví, kdy ta pravidla porušuje, já už ho jen upozorním, rozumíme si od pohledu,“ říká.
„U malých dětí je na jedno dítě s autismem jedna asistentka. Dvě děti s touto poruchou do jedné třídy většinou nepřibíráme. Asistentka ale často pracuje ve jedné třídě s handicapovaným dítětem a zároveň třeba s žáky s různými poruchami učení,“ vysvětluje zástupkyně ředitelky Lenka Pajkrtová.
„Zkusili jsme to a osvědčilo se. Do prvních tříd už běžně nabíráme handicapované děti. U zápisu včera třeba byly zase dvě s Aspergerovým syndromem,“ podotýká Pajkrtová. Společné třídy podle ní prospívají i zdravým dětem. „Učí se pracovat s handicapovanými vrstevníky a učí se jim pomáhat,“ domnívá se.
A nehrozí v inkluzivních třídách víc než jinde šikana a odstrkování slabších? Podle Pajkrtové se s tím zatím ve škole nesetkali. Ve škole navíc pracuje školní psycholog, který sleduje, jak třídní kolektivy fungují a zda není mezi žáky problém.
Inkluze není pro všechny
Debaty o smysluplnosti inkluzivních škol rozpoutal minulý týden prezident Miloš Zeman, když prohlásil, že handicapované děti by se měly vzdělávat v praktických školách a do běžných tříd nepatří.
Ovšem příklad ZŠ Jiřího Gutha-Jarkovského svědčí o opaku. Také podle většiny odborníků i učitelů, kteří mají s inkluzivním vzděláváním zkušenosti, jsou prezidentova slova nesmyslná. „Velice to pomáhá. Pokud je učitel s asistentem na jedné notě, tak ta práce je o polovinu jednodušší. Paní asistence řeknu, co potřebuji, a pak už jedem,“ říká učitelka Radka Urbanová. Společná výuka s handicapovaným dítětem podle ní děti obohacuje. „Je i na učiteli, aby si to dobře rozvrhnul, jak žáky povede. Školy na to ale musí být připravené,“ dodává.
Ne všechny děti s handicapem je ovšem možné vzdělávat v klasických třídách. „Myslím, že je to případ od případu. Musí se to posoudit individuálně, pro které dítě je to přínos a pro které ne,“ domnívá se Dušková. Podle Hamplové je většině dětí dobře ve smíšeném kolektivu, některé ale učení v klasické škole nezvládají a ve speciálních třídách jsou spokojenější.
Obecně je však na školách pedagogických pracovníků nedostatek. Podle poslední dostupné statistiky MŠMT ze září 2013 působí v České republice necelých sedm tisíc asistentů pro zdravotně postižené. „Na každé škole vám řeknou, že asistentů je velmi málo. Také to závisí, jak schopní jsou ředitelé ty asistenty získat. Je ale pravda, že jejich počty meziročně stoupají. Pořád jich je daleko méně, než by bylo potřeba,“ říká Zbyněk Němec z obecně prospěšné společnosti Nová škola.
