Aktuální situace v opatrovnictví a podporovaném rozhodování v číslech

Jaro je pro mnohé nejen časem, kdy se těší na pučící krásy přírody, ale pro ty, kteří pracují se statistikami i časem vyhodnocování doby předchozí, neboť většina výsledků za rok, který skončil, je vázána na poslední prosincový den. Předjaří je pak dobou intenzivního sčítání a jiných operací, ze kterých ve finále vzejde produkt – obraz roku předchozího. Obraz skutečnosti však nelze najít pouze v číslech, ale vždy je třeba ho adekvátně posoudit s ostatními skutečnostmi zjištěnými dalšími cestami – rozhovory, dalšími výsledky, ověřováním reality dalšími cestami. To byla i moje cesta při získávání obrazu o situaci v opatrovnictví za rok 2015 týkající se právních opatření, které mohou používat osoby, které potřebují podporu anebo pomoc při rozhodování.

Mimo tzv. tvrdých dat, tedy statistik státu ze soudních rozhodnutí, z evidence obyvatel, z registru Notářské komory, byly informace získávány na základě mnohých rozhovorů se sociálními pracovníky zejména ze zařízení pobytových sociálních služeb, s veřejnými opatrovníky, opatrovníky z řad rodičů a dalších členů rodiny, dále z diskuzí s profesionály z řad justice, jak na setkání opatrovnických soudců, tak i dalšími rozhovory, s advokáty, se zástupcem Notářské komory, a taktéž s mnoha neziskovými organizacemi, které se dlouhodobě odborně věnují právě této tematice.

Statistická data, jak už bylo řečeno, pomáhají ukázat, zda dochází ke změnám v soudních rozhodnutích. O tom, jak se ale mění smýšlení odborné veřejnosti o využívání nových nástrojů, mohou hodně napovědět i články prezentované v odborném tisku. A těch bylo v roce 2015 publikováno poměrně dost, byť jejich ladění bylo velmi pestré, od velmi proreformních článků, až po rozhodnutí prosazující maximální omezení, svým obsahem prakticky totožné zbavení svéprávnosti.

Pokud jde o jednotlivé instituty, obecně lze říci, že dochází k využívání alternativ, a to čím dál tím víc. Extrémní nárůst v počtu rozhodnutí však nastal i u různých typů omezení svéprávnosti (viz níže), což celé výsledky staví do poněkud jiného světla.

V případě smlouvy o nápomoci při rozhodování deklaruje počet soudních rozhodnutí[1] následující tabulka.

Tyto počty ukazují, že došlo k nárůstu rozhodnutí oproti loňskému roku, a to o téměř 30%. Celkové množství 241 schválených smluv za dva roky je však skutečně velmi nízké. Důvodů pro to může být mnoho. Může jím být jak nedostupnost osob, které by funkci podpůrce mohly vykonávat (ať již osob blízkých či profesionálů, kteří by tuto pozici mohli plnit), tak i prozatímní malá popularita těch alternativ, které jsou spojeny s nízkou či žádnou možností zástupného rozhodování.

Pokud jde o zastoupení členem domácnosti, počty rozhodnutí[2] jsou i v tomto případě uvedené níže. Počty schválených smluv od účinnosti nového občanského zákoníku jsou téměř čtyřikrát větší než u nápomoci. Zároveň došlo k významnému nárůstu oproti předešlému roku o téměř 50%. Je tedy zřejmé, že v rodinách je zájem tento institut využívat, byť jako stále ještě „novinka“ nedosahuje takových počtů jako další varianty podpůrných opatření.

Další možností, která však již byla realizovatelná v době před účinností civilního kodexu, je opatrovnictví, kdy je opatrovník ustanoven i bez omezení svéprávnosti. Statistiky vypovídají o využívanosti tohoto institutu, počty jsou více než dvojnásobné oproti zástupci z členů domácnosti, a zároveň došlo k vysokému meziročnímu nárůstu o téměř 50 %.

Zcela minimálně využívaný zůstává nový právní institut – opatrovnická rada. Prozatímní výzkumy z roku 2015[3] ukazují, že došlo opět, stejně jako v předchozím roce, ke zřízení pouze 6 rad. Vzhledem k počtu osob, které jsou omezené ve svéprávnosti, se však jedná o zcela mizivé počty. Přesto však mnohé rozhovory s těmi, kteří rady zřídili, a zástupci vybraných soudů, u kterých se řeší řízení týkající se opatrovnické rady, potvrzují, že je-li jediným cílem zřízení rady boj s opatrovníkem, rada často reálně pozbývá svoji funkci a dochází k iniciaci množství soudních řízení, které blokují možnost řádného výkonu opatrovnictví a nepřispívají tak k posílení práv osoby pod opatrovnictvím. Zřejmě i prozatímní malá informovanost zejména pečujících osob či příbuzných a přátel osoby s postižením o nový institut vede k jeho zanedbatelným počtům.

Předběžná prohlášení jsou specifickým plánovacím nástrojem, který slouží pro deklaraci vůle osoby s využitím v budoucnu, a to například o volbě opatrovníka, správce majetku či o způsobu správy dalších záležitostí. I v případě tohoto právního nástroje nedošlo prakticky k žádnému meziročnímu nárůstu. Z celkem 131 prohlášení vedených Notářskou komorou[4] bylo 67 evidováno v roce 2015. Ve srovnání se závětí jde tedy zatím o zcela minimálně používaný institut. Snad tedy v budoucnu vzroste důvěra v jeho užití.

Velmi důležitým údajem je počet osob s omezením svéprávnosti. Živých osob s trvalým pobytem na území ČR bylo k 31. 12. 2015 celkem 36 501[5]. Meziroční nárůst oproti 2014 tedy není příliš velký. Ovšem soudních rozhodnutí o omezení svéprávnosti[6], respektive o jeho změně či prodloužení bylo vydáno velké množství, celkem 11 912 (sic!). Jedná se o trojnásobek počtu těchto rozhodnutí z roku 2014. Důvodem může být zvýšené množství soudních rozhodnutí vlivem přechodného období pro tzv. přezkumy osob se zásahem do svéprávnosti z doby před účinností nového občanského zákoníku. Otázkou však zůstává, zda tyto velké počty odpovídají pravidlu občanského zákoníku o omezení svéprávnosti jako prostředku zcela krajním. Jednou z možných odpovědí může být i poukaz na výše zmíněný odlišný náhled soudců i dalších odborníků na způsoby užívání omezení svéprávnosti.

Opatrovnictví je pak právní institut zakončující výčet podpůrných opatření. Ačkoli aktuálně nelze určit celkový počet žijících osob, s trvalým pobytem v ČR, které mají opatrovníka, lze z dat vyčíst mnohé další skutečnosti. Například v případě počtu osob s omezením svéprávnosti lze říci, že 34,6% využívá opatrovníka z řad právnických osob, nejčastěji obec, a 63,7% má opatrovníka z řad osob fyzických, tedy nejčastěji rodinu a přátele. V případě využívání opatrovnictví i bez omezení svéprávnosti (dle § 469 OZ) je pak tento poměr, daný počty jednotlivých rozhodnutí[7], ještě výraznější – osoby fyzické jsou jmenovány tímto opatrovníkem v 90,8% případů, zatímco opatrovníci veřejní jen 9,2%.

Tak tedy vypadá situace osob s postižením, jejich rodin, přátel, starostů nebo dalších pracovníků jejich obcí v číslech. Tyto počty zároveň deklarují nové životní volby, ochotu plánovat, chuť zapojit do rozhodovacích procesů o vlastní osobě více osob než jen jednoho člověka. Na uživatelích nových alternativ k omezení svéprávnosti a jejich rodin a přátelích je nepochybně vidět chuť zkusit něco nového, jinak, s větší volností, svobodou a zároveň odpovědnosti za vlastní volbu. A tutéž chuť jít dál a zkoušet nové možnosti lze pozorovat i u mnohých soudů, bez jejichž pomoci by k těmto výsledkům nemohlo dojít.

Barbora Rittichová, právnička Ligy lidských práv

[1] Statistiky Ministerstva spravedlnosti ČR – Přehled o pravomocných rozhodnutích soudů v opatrovnických věcech.

[2] Statistiky Ministerstva spravedlnosti ČR – Přehled o pravomocných rozhodnutích soudů v opatrovnických věcech

[3] Data byla získána autorkou na základě oslovení všech okresních soudů v ČR, a to jak za rok 2014, tak za rok 2015, na základě žádosti o informace dle zákona č. 106/ 1999 Sb.

[4] Data byla poskytnuta na základě žádosti o informace Notářskou komorou ČR.

[5] Statistiky byly poskytnuty na základě žádosti Ministerstvem vnitra ČR dle zákona č. 106/1999 Sb.

[6] Statistiky Ministerstva spravedlnosti ČR – Přehled o pravomocných rozhodnutích soudů v opatrovnických věcech.

[7] Statistiky Ministerstva spravedlnosti ČR – Přehled o pravomocných rozhodnutích soudů v opatrovnických věcech.

Článek je výstupem projektu Česko-Švýcarská spolupráce pro lepší podporované rozhodování, který byl podpořen z Programu švýcarsko-české spolupráce.