PRAHA Kdyby politici respektovali názor tvůrců trestního zákoníku, pomluva by v něm nebyla. „Když jsme trestní zákoník připravovali, pomluvu jsme v něm neměli,“ řekl LN Pavel Šámal z Nejvyššího soudu. „Trestní právo by nemělo zasahovat do všech sfér života, ale jen tam, kde je to nezbytně nutné.“
Politici ale podle něj dali jasně najevo, že pomluvu v zákoníku chtějí. Senát minulý týden schválil nový trestní zákoník a ten trestný čin pomluvy zachovává. Podle statistik ministerstva spravedlnosti bylo za pomluvu stíháno v roce 2007 zhruba šedesát lidí.
Předseda Ligy lidských práv Jiří Kopal namítá, že trestní kodex nelze považovat za moderní, dokud v něm zůstávají „postsovětská ustanovení“, která pošlapávají svobodu projevu. „Na to, že pomluva se má řešit pouze prostředky civilního práva, přichází stále více postkomunistických zemí,“ říká Kopal. „Naposledy Estonsko, Ukrajina, Gruzie či Bosna.“
Poslanci dvou nejsilnějších stran shodně trestný čin pomluvy chtějí, argumentují ale různě. „Pokud mají být vyloučeny verbální trestné činy, tak všechny,“ říká předseda ústavněprávního výboru sněmovny Marek Benda (ODS). „Když v zákoníku zůstává hlásání rasové nenávisti či vyzývání k násilí, musí tam zůstat i nactiutrhání jedné osobě.“
Pro pomluvu při jejím prvním projednávání ve sněmovně v roce 2004 argumentoval Benda následovně. „Tehdy jsem řekl: Pojďme si to rozebrat. Máme odvahu vyhodit všechny verbální trestné činy, řešit to po americku?“ vzpomíná Benda. „Pokud takovou odvahu nemáme, nemůžeme v zákoníku nechat jen hromadné verbální trestné činy. Byl by to špatný signál. Dali bychom tím najevo, že ochrana společnosti je vyšší zájem než ochrana individua.“
Člen ústavněprávního výboru Jeroným Tejc (ČSSD) trvá na pomluvě z jiných důvodů. „V dlouhodobém horizontu jsme pro to, aby ze zákoníku zmizela. Do vyspělého státu trestný čin pomluvy nepatří,“ tvrdí Tejc. „My ale zatím nejsme tak daleko, abychom se tohoto krajního mechanismu mohli zbavit.“ Tejc doporučuje vyčkat, až „kultura společnosti bude lepší, občanské soudy rychlejší a elektronická média začnou respektovat právo na omluvu“.
Za ukázkový příklad toho, kdy bylo namístě použít paragraf pomluvy, považuje Tejc zveřejnění takzvané Kubiceho zprávy. „Šlo o nepravdivé a dehonestující údaje, které zasáhly do voleb,“ říká. „Byla překročena hranice, do níž se věci dají řešit v občanskoprávním sporu.“
Článek byl publikován dne 12. 1. 2009 v Lidových novinách.
