Článek byl publikován dne 8. 3. 2010 v deníku Lidové noviny.
Daniel Kaiser ve svém sloupku Krásná nová hřišťátka (LN 3. 3.) zlehčuje skutečnost, že orgány proti mučení nemají v Česku přístup do zdravotnické dokumentace. Podle komentátora ochránci před mučením nemají zájem o fakta. Bohužel fakta chybějí spíše v jeho příspěvku.
Spor o přístup do dokumentace se naposledy rozhořel při říjnové návštěvě Evropského výboru proti mučení (CPT) ve vězeňské nemocnici Pankrác. Těsně před ní byl totiž všem ředitelům věznic rozeslán metodický pokyn, který zakazuje zpřístupnit zdravotnickou dokumentaci vězňů členům výboru. Dokumentace obsahuje mimo jiné informace o umístění vězňů na izolaci a použití jiných omezujících opatření. A pokud delegace nemá přístup k takovým informacím, nemůže kontrolovat dodržování základních práv osob, jejichž osobní svoboda je omezena. K individuálním excesům i systémovým problémům v ústavech přitom bohužel dochází a je jedno, zda se jedná o věznice, policejní stanice, léčebny nebo třeba dětské domovy.
Výbor působí při Radě Evropy už od roku 1990 a dohlíží na naplňování Úmluvy proti mučení. Jeho zástupci navštěvují místa omezení svobody ve 48 zemích od Islandu po Kavkaz a Vladivostok. Jedná se o psychiatry, právníky, specialisty na vězeňství, zadržování mladistvých a další profese. Všichni jsou jmenování svými státy a jejich práce vždy reflektuje moderní trendy. Je co zlepšovat, ale…
Česká republika je členem EU a lze souhlasit s panem Kaiserem, že už to by mělo svědčit o určitém standardu ochrany lidských práv. Neznamená to ale, že není co zlepšovat. Mimo to bychom měli vzít v úvahu, že pokud klademe překážky práci Evropského výboru proti mučení my, těžko pak můžeme za totéž kritizovat Rusko, Turecko nebo Ukrajinu.
