V roce 2015 si Česká republika připomíná pětileté výročí od vyhlášení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a osmileté výročí od vyhlášení rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D.H. a ostatní proti České republice. Obě výročí upozorňují na jedno: po tolika letech stále neumíme uspokojivě uchopit právo všech dětí na inkluzivní vzdělávání. Co více, diskuze ohledně tohoto práva je často provázena neshodou na základních principech a termínech.
Tématem inkluzivního vzdělávání se zabýval kulatý stůl, který 3. září 2015 v Praze pořádaly organizace Liga lidských práv, Nadace Open Society Fund Praha a Mental Disability Advocacy Center (MDAC) s podporou Vládního výboru pro zdravotně postižené občany. Cílem kulatého stolu bylo především pojmenovat základní principy a závazky státu ve vztahu k zajištění inkluzivního vzdělávání a budoucí kroky v oblasti prosazování tohoto práva v ČR. Kulatého stolu se zúčastnilo několik zahraničních hostů a zástupci vládního, nevládního i akademického sektoru České republiky.
“Inkluzivní vzdělávání je jediný typ vzdělávání, který zajišťuje kvalitu tím, že uznává a rozvíjí potenciál každého jednotlivého dítěte. Jako lidskoprávní standard především vyžaduje, aby žádné dítě nebylo odmítnuto ze své spádové školy a zároveň, aby každá škola byla schopna poskytnout adektávní přiměřené úpravy ve vztahu k potřebám každého dítěte”, zdůraznil Facundo Chávez, právník Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva a expert na práva lidí se zdravotním postižením.
Inkluzivní vzdělvání je tedy základem pro zajištění rovného přístupu ke vzdělávání všech dětí a je jediným odpovídajícím přístupem umožňujícím eliminaci diskriminace vůči romským dětem i dětem s postižením. Adam Weiss, právní ředitel organizace European Roma Rights Center (ERRC) zdůraznil, že “organizace bojující za práva romských dětí i ty bojující za děti s postižením by se měly na podkladu čl. 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením spojit ke společné strategii prosazující inkluzivní vzdělávání.”
Oana Georgiana Girlescu z organizace MDAC v navazujícím příspěvku zdůraznila, že inkluzivní vzdělávání musí být zajištěno skutečně pro všechny děti. “Právo na inkluzivní vzdělávání skutečně nepřipouští výjimky a musí tak být zajištěno i pro děti s nejtěžím typem postižení. Je však pravda, že toto právo by mělo být vyváženo právem školu si zvolit. Podle Úmluvy však není přípustné nezajistit přiměřené úpravy dítěti z důvodu nedostatku zdrojů; škola i stát musí dělat vše co je nezbytné pro to, aby dostatečné zdroje na přiměřené úpravy našli.” Toto jsou základní principy, které česká vláda také v kontextu budoucí reformy financování regionálního školství musí myslet.
“Česká republika stále čeká na zakotvení principů inkluze v legislativě a její plné prosazení v praxi”, zdůraznila Šárka Dušková, právnička Ligy lidských práv. Kromě zakotvení tohoto práva do školského zákona je nutné dále pracovat s pedagogickými pracovníky, zajistit přístup ke spravedlnosti pro děti, kterým nebylo umožněno vzdělávat se podle inkluzivních přístupů a sbírat kvalitní a lidskoprávně relevantní data. „Pro kvalitní inkluzivní vzdělávání je nezbytné zavést systém sběru dat, která nám budou ukazovat, jak se daří jednotlivým skupinám jako žákům s postižením nebo etnickým menšinám v našem školství“, říká Štěpán Drahokoupil z Nadace OSF.
Více informací o stavu inkluzivního vzdělání v ČR a o kulatém stole poskytnou:
Šárka Dušková z Ligy lidských práv – sduskova@llp.cz, 731 563 427
Štěpán Drahokoupil z Nadace Open Society Fund Praha – stepan.drahokoupil@osf.cz, 602 297 268
