Nestává se často, aby lidská práva v Česku posuzoval velký senát soudu ve Štrasburku. Včera sledoval bitvu o domácí porody s asistencí.
Zprávu vydala Mladá fornta DNES 3. prosince 2015. Autorkou textu je Lenka Petrášová.
Víte, jaký je rozdíl mezi britským a českým lékařem u porodu? Oba postupují podle předem daných pravidel. Jenže ten britský tam má napsáno: „Jestliže máte situaci A, existují dvě možnosti, jak postupovat dál. Vysvětlete matce variantu B i C, a pokud se rozhodne pro C, udělejte toto a toto.“ Český lékař si naopak přečte: „Nastala-li situace A, máte na výběr variantu B či C. Podle toho, co zvolíte, pokračujte dál…“
„Cítíte ten rozdíl?“ ptá se emotivně Patricia Janssen, profesorka z University of British Columbia, která výše uvedený příklad právě přednesla před velkým senátem Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Přijela sem podpořit českou Ligu lidských práv. Ta bojuje za dvě matky žalující český stát kvůli tomu, že jim nedovolil rodit doma pod dohledem odborníka.
O spor dvou českých žen se státem je velký zájem. Výsledek zajímá třeba chorvatskou i slovenskou vládu a právníky z dalších zemí. Sedmnáct soudců si včera vyslechlo argumenty obou stran.
Když pomoc, tak v nemocnici
Jednací sál štrasburského soudu připomíná chrám. Soudci sedí v honosných talárech a dvouapůlhodinové slyšení provází zvláštní ticho, byť je sál zaplněný tak, že se někteří zájemci nedostali dovnitř.
Před soudci, mezi nimiž sedí i Čech Aleš Pejchal, se rozebírá příběh Šárky Dubské. Ta po nepříjemných zkušenostech s porodem prvního dítěte v nemocnici chtěla podruhé rodit doma se zkušenou porodní asistentkou. Na porod se společně připravovaly, jenže mezitím se zpřísnily zákony a porodním asistentkám zakázaly účast na porodech doma. Češkám zbyly jen dvě legální možnosti – rodit v nemocnici, nebo bez odborné pomoci. Dubská se plánu nevzdala a rodila doma sama. Teď viní stát z toho, že ženám upírá svobodu vybrat si, kde budou pod dohledem odborníka rodit. Připojila se k ní Alexandra Krejzová s podobným příběhem.
Argumenty obou stran, které si včera soudní tribunál vyslechl, znějí vlastně logicky.
Na jedné straně jsou čísla a statistiky od zástupců státu, podle nichž má Česko díky svým striktním pravidlům nejnižší kojeneckou úmrtnost v Evropě. Na straně druhé je námitka, že těhotenství není nemoc a něco tak přirozeného jako porod se nemusí odehrávat v nemocnici, kde často trpí psychika rodičky i dítěte.
„Naprostá většina žen v Česku preferuje porod v porodnici a respektuje nařízení lékařů,“ argumentoval Vít Alexander Schorm, zástupce české vlády.
„Doba, kdy o ženách rozhodoval stát, je dvacet pět let za námi, a měli bychom se někam posunout,“ kontroval Richard Hořejší, právní zástupce Alexandry Krejzové.
Napětí v sále vzrostlo poté, co Schorm soudcům řekl, že porody doma preferují ženy jen kvůli „co nejlepšímu prožitku z porodu“, čímž matky, které chtějí rodit doma, vlastně přirovnal k ezoteričkám.
Na rodičku se musí zařvat
Zástupce matky Richard Hořejší zase vzbudil rozruch citací z rozhovoru ředitele Ústavu pro matku a dítě v Podolí, tedy největší české porodnice, Jaroslava Feyereisela. Ten ve sporu včera seděl na straně státu a v citovaném rozhovoru řekl, že „na rodičku se občas musí zařvat, aby lékaře poslechla, a nepomůže ani přítomnost otce u porodu, protože toho matka neposlechne„.
Ve sporu jde o víc než o to, zda Dubská a Krejzová vyhrají. Výsledek může ovlivnit praxi do budoucna.
Obavy českých porodníků ze zhoršení novorozenecké úmrtnosti se snažila vyvrátit již zmíněná Patricia Janssen. Tu v Kanadě už před dvaceti lety požádala vláda o to, aby připravila plán, jak stát může ženám pomoci k bezpečným domácím porodům. Pravda, tam byl hlavní důvod logistický, nikoli lidskoprávní. Mnohé kanadské rodiny žijí v tak odlehlých oblastech, že jim nezbývá nic jiného než zkušená porodní bába.
„Pravidla, která jsme tehdy nastavili a vyzkoušeli pro domácí prostředí, fungují dodnes. Pokud nějaký porod přesto končí v lékařské péči, je to zpravidla ze tří důvodů: žena sama si už přeje konec a úlevu v podobě epidurální anestezie. Nebo je důvodem zhoršení počasí, což hraje velkou roli, nejbližší nemocnice vždy ví o rodící ženě a průběhu porodu. Jen 1,5 procenta žen musí do nemocnice z urgentních důvodů,“ řekla výzkumnice.
Dnes už se podle ní nikdo v Kanadě nezabývá tím, zda jsou domácí porody bezpečné, či ne, protože to prokázal čas a statistiky. Ovšem: být porodní bábou tam znamená mít poloviční doktorát. Tyto ženy s sebou nosí i resuscitační sady, pravidelně chodí na urgentní příjmy v nemocnicích a zasahují, aby si oživily znalosti a mohly matce účinně pomoci.
Jak nakonec Štrasburk rozhodne o Česku, to se uvidí za několik měsíců. Dřív než v příštím roce se výrok čekat nedá.
