Mladí lidé se spontánně shromáždili na podporu squatterského způsobu života. Policie proti nim hrubě zasáhla, aniž by účastníci udělali cokoliv protizákonného. Na policejní stanici byli vystaveni otřesným a ponižujícím podmínkám. Právníci Ligy vyhodnotili, že policisté pochybili a porušili řadu práv zadržených.
Tři mladí lidé, Jan K., Olivie B. a Irena L., se v září 2009 zúčastnili poklidného spontánního shromáždění na podporu lidí, kteří obsadili vybydlenou budovu na rohu Apolinářské ulice v Praze. Proti tomuto shromáždění zasáhla policie, která nejprve vyzývala k tomu, aby přítomní neblokovali dopravu, přestože k blokování dopravy nedocházelo a tramvajím byl umožněn průjezd. Poté policie bez varování všechny účasníky vytlačila za pomocí donucovacích prostředků. Přítomní museli unikat před tonfami, výbuškami a slzným plynem, aniž by spáchali cokoliv protizákonného. Někteří se během zásahu lehce zranili nebo došly k úhoně jejich věci.
Lidé se rozutekli do okolních ulic, ale postupně se nedaleko vytvořila jedna větší skupinka osob. Po více než hodině od rozpuštění shromáždění policie tuto skupinku osob obklíčila a ve večerních hodinách zadržela. Policisté přitom zacházeli velmi hrubě. Mladí lidé nejprve museli ležet na chladné zemi a následně museli stát s rukama nad hlavou u zdi. To vše doprovázely velké časové prodlevy před převozem na policejní stanici a několikahodinové čekání ve vydýchaném policejním voze.
Zacházení jako s otroky
Při příchodu na služebnu museli jít zadržení jako „vláček“ a přitom byli natáčeni na videokameru. Na další dění museli opět čekat několik hodin, po většinu času otočeni čelem ke zdi a s rukama na zdi. Lidem, kterým únavou padaly ruce nebo kteří rovnou padali na zem, někteří policisté násilně „pomáhali“ opět nahoru. Při osobních prohlídkách je policisté znovu natáčeli na kameru a zadržení museli do záznamu ústně sdělovat své osobní údaje.
Tím však drsné podmínky na policejní stanici nekončily. Mladí lidé byli v rozporu s kapacitními možnostmi umístěni do přeplněných cel, takže spánek ani odpočinek nepřicházel v úvahu. Cely byly navíc chladné a policisté odmítli dát zadrženým přikrývky či teplé oblečení. Možnost využít toaletu byla omezena dlouhými prodlevami. Policisté také lidem neumožnili zatelefonovat svým blízkým a vyrozumět je o svém zadržení. Za celou dobu omezení osobní svobody, které trvalo v průměru zhruba 14 hodin, dostali k jídlu jen dva oschlé krajíce chleba. Před propuštěním následujícího dne byli zadržení ještě převáženi na jinou služebnu k výslechu a během toho docházelo k bezdůvodnému spoutání.
Chtěla je policie potrestat?
Kromě nelidských podmínek v celách museli mladí lidé čelit také nevhodnému chování přítomných policistů. Vulgární nadávky a oslovení a urážlivé připomínky slyšeli po celou dobu svého zadržení. Nikdo z nich navíc nebyl informován o dalším postupu policie i přesto, že se těchto informací opakovaně domáhali.
Liga lidských práv vyhodnotila, že se policisté v první řadě dopustili nezákonného omezení osobní svobody účastníků shromáždění. Podle zákona nebyl dán důvod k jejich zadržení. Policisté nerespektovali ani práva lidí omezených na osobní svobodě, jako je právo na lidskou důstojnost, právo na přiměřený odpočinek, přiměřenou stravu, právo informovat osobu blízkou aj. Jednáním policistů bylo naplněno zakázané nelidské a ponižující zacházení. Jediným cílem zadržení osob a jejich držení v celách bylo podle všeho „potrestání“ nežádoucích podporovatelů squattingu, což je nepřípustné. Policisté pochybili i ve vztahu k samotnému shromáždění, proti kterému zasáhli bezdůvodně a s nepřiměřenou silou, a k jehož rozpuštění nebyl naplněn žádný zákonný důvod.
Podniknuté kroky:
březen 2010 > Byla podána žádost o poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu vůči Ministerstvu vnitra.
říjen 2010 > Po odmítnutí nároku ze strany Ministerstva vnitra ve všech třech případech byla podána žaloba s požadavkem na omluvu i finanční zadostiučinění k Obvodnímu soudu pro Prahu 7.
říjen 2011 > Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl všechny nároky žalobců s ohledem na promlčení.
prosinec 2011 > Bylo podáno odvolání.
duben 2012 > Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 19. 4. 2012, č. j. 20Co 64/2012-48 dal žalobcům částečně za pravdu – podle jeho názoru nárok na omluvu promlčen není a musí být znovu projednán, finanční zadostiučinění však promlčeno je.
červenec 2012 > Byla podána ústavní stížnost kvůli nároku na odškodnění.
leden 2019 > Obvodní soud pro Prahu 7 přiznal žalobcům nárok na omluvu.
