Psychicky nemocná matka dvou dětí se dostala do tíživé životní situace. Kvůli dluhům a zanedbání péče jí soud jedno z nezletilých dětí odebral. Právníci Ligy se případu ujali a soudní cestou se jim podařilo vrátit odebrané dítě zpět do rodiny.
Matka dvou dětí – tehdy dvanáctiletého P. a patnáctileté K. – trpí psychiatrickou chorobou spojenou s nadměrnými depresemi a sebevražednými sklony. Šestnáct let, od roku 1990, byla několikrát hospitalizována v psychiatrické léčebně. V léčbě však byla nedůsledná, neukázněná a předepsané léky brala nepravidelně. Kvůli své nemoci nemohla žena sehnat zaměstnání a žila s dětmi z invalidního důchodu a z dávek sociální podpory. V posledních letech se její zdravotní stav horšil, žena se ocitla ve finanční tísni a několikrát nezaplatila poplatky spojené s užíváním bytu, v němž rodina bydlela.
Nad výchovou dětí proto úředníci ustanovili dohled. Pracovníci orgánu sociálně-právní ochrany dětí, kteří přišli zkontrolovat rodinu a prostředí, kde děti žijí, však zjistili mnohé nedostatky. V bytě byl nepořádek, několik domácích prostředků nefungovalo, všude se povalovalo špinavé prádlo. Na to, v jakém prostředí děti vyrůstaly, ale neměla starší K. žádné výchovné problémy, měla plno zájmů a ve škole velmi dobré výsledky. To její o tři roky mladší bratr P. postrádal důslednější dohled, zanedbával přípravu do školy, chodil ve špinavém oblečení.
Nezletilý syn se opil, musel do ústavu
Když v listopadu 2006 přišel P. domů opilý, dostala o něj matka strach a odvezla ho na pohotovost. Ošetřující lékař sdělil tuto skutečnost sociálním pracovníkům, ti podali soudu návrh na předběžné opatření a malý P. byl umístěn do diagnostického ústavu. Ženě však hrozilo i odebrání dcery.
Řízení o nařízení ústavní výchovy obou dětí zahájil soud, před nímž ženu zastupovala Liga lidských práv, na konci téhož roku. Během něho zazněly na obhajobu matky svědecké výpovědi sousedů a známých. Všichni shodně vypověděli o matčině silném citovém vztahu k dětem a řádné péči o ně. Žena s dětmi podle nich chodila na procházky, hrála si s nimi, jezdila na výlety, modelovala z keramické hlíny. Každodenní zvyky a návyky, které sociální pracovníci označili za nedostačující, jsou však podle svědků zcela běžné a normální.
Matce pomohla církev i blízcí
Silné rodičovské pouto se projevilo i tím, že žena denně volala svému synovi do ústavu, každý týden jej navštívila a brala si jej na víkendy a prázdniny domů. Sama zahájila injekční psychiatrickou léčbu a pravidelně navštěvovala lékaře. S těžkou životní situací jí začal pomáhat také okruh příslušníků evangelické církve a občanského sdružení. Ti se s ní starali o praktické činnosti, jako je plánování a hospodaření s penězi, péče o domácnost a výchova dětí. Matka začala dbát i o pořádek doma.
I přesto však soud prodloužil předběžné opatření a syn P. musel nadále zůstat v diagnostickém ústavu. O několik měsíců později bylo nakonec řízení zastaveno a byl nařízen soudní dohled nad výchovou dětí. P. tak strávil v ústavu deset měsíců.
Podniknuté kroky:
- listopad 2006 – vydáno předběžné opatření, kterým byl nezletilý P. umístěn do dětského domova
- květen 2007 – Liga převzala zastupování matky v řízení o nařízení ústavní výchovy
- červenec 2007 – Liga na základě znaleckého posudku navrhla zrušení předběžného opatření
- září 2007 – na konci září vypršela platnost předběžného opatření a nezletilého P. se po 10 měsících v ústavu vrátil domů
- říjen 2007 – řízení o nařízení ústavní výchovy bylo zastaveno, nad výchovou dětí byl stanoven dohled
- říjen 2007 – bylo zahájeno řízení o omezení způsobilosti matky k právním úkonům
- leden 2008 – řízení o omezení způsobilosti matky k právním úkonům bylo na základě znaleckého posudku zastaveno
- leden 2008 – byla podána žádost na odškodnění matky a nezletilého P. za způsobenou nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem soudu v souvislosti s pobytem nezletilého P. v ústavu na základě předběžného opatření
