Muž týral svou ženu a syna. Oba od něj ze strachu utekli. Soud muži ale povolil stýkat se se synem dál, což se významně projevilo na chlapcově zdraví. Chování násilníka soud stále považoval za pokus zoufalého rodiče o setkání s dítětem a styku nebránil. Proto matka požádala o pomoc právníky Ligy.
Malý Michal nikdy nebude mít hezké vzpomínky na hezké dětství. Byl často svědkem toho, jak jeho věčně opilý otec bije jeho matku. Muž ženu fyzicky napadal opakovaně, oslovoval ji vulgárními výrazy, ponižoval ji, choval se k ní jako k služce. Vyhrožoval jí podpálením domu, v němž rodina žila, prostřílením hlav a únosem syna do zahraničí.
Také Michalovi dělal otec schválnosti; podrážel mu nohy, bezdůvodně mu nadával, křičel na něho, posmíval se, ve vzteku ho kopal a surově bil. Dvakrát ho ještě jako malého chlapce odvezl od matky a nechal ho samotného v areálu nejmenované firmy, přičemž se odjel jeho matce posmívat, že neví, kde má dítě.
„Mám noční můry. Z tebe, táto!“
Podle psychologických nálezů následkem toho trpí Michal negativními úzkostnými stavy. Chování otce k němu bylo hrubé a vulgární. Chlapec nyní otce odmítá a nepřeje si s ním stýkat. Z jeho osoby má strach. Mužovi výchovné postoje a napětí, které vytvářel, se promítají do psychosomatických potíží nezletilého. Na chování otce reaguje dušností, astmatickými záchvaty a úzkostnými sny.
Počátkem roku 2005 se Michalova matka rozhodla manžela opustit. Vzala malého syna a utekla z jejich rodinného domu. Muž, který poté obýval dům sám, celou stavbu zdemoloval, zanechal několikatisícové dluhy na inkasu a ukradl nebo zničil její i synovy věci. Poté, co zjistil, kde se manželka se synem ukrývají, ji vyhledal a několikrát fyzicky napadl – i před zrakem svého syna. Po dvou letech jej soud konečně odsoudil pro trestný čin týrání své ženy v době, kdy spolu ještě žili. Většinu incidentů, které následovaly potom, však soud vyhodnotil jen jako přestupky, za něž Michalův otec nikdy potrestán nebyl. Dokázal totiž dostatečně dlouho protahovat řízení, až odpovědnost za přestupek zanikla.
Otec vyžadoval setkání se synem, chlapec se tomu bránil, měl z otce strach
Michalův otec tedy začal soustředit svou aktivitu a pozornost na vymáhání styku s nezletilým synem. Situace, kdy se neohlášen a násilím dobýval do bytu Michalovy matky, kopal do dveří nebo ji napadal na chodbě a před domem, případně si na ně počkal a bránil jí i synovi odejít z domu do školy, až jej zadrželi policisté a zavřeli do cely předběžného zadržení, prezentoval u soudu jako pokusy o návštěvu svého syna. Ačkoli ten kontakt s ním několikrát odmítl a při veškerých psychologických vyšetřeních sdělil, že má z otce strach, nechce se s ním stýkat a pokud by musel, tak jen za přítomnosti matky a doma, upravil soud styk formou předběžného opatření.
Setkání malého Michala s otcem se mělo nejprve uskutečnit v bytě matky za její přítomnosti. Otec však nebyl schopen se synem vstřícně komunikovat, vodil si s sebou svědky, v případě Michalovi nemoci vyžadoval, aby matka vynesla nemocné dítě před dům. Odmítal do bytu vstoupit pod smyšlenými záminkami, dostavoval se mimo termín styku, případně se v bytě zdržel jen pár minut a poté se přes výzvy ženy přestal objevovat úplně.
Chování násilníka považoval soud za zoufalé jednání zhrzeného rodiče
Michalova matka si z obavy z manžela najala ochranku, která byla během setkání přítomna v předsíni bytu. Otci ve styku s Michalem nikdy nebránila. Přesto soud vydal na návrh otce nové předběžné opatření a nařídil styk se synem v krizovém centru.
Syn na každé setkání reagoval psychosomatickými onemocněními. Nebyla-li jeho matka, k níž si malý Michal vypěstoval silnou citovou vazbu, přítomná a ocitl-li se s otcem sám v cizím prostředí, jeho zdravotní stav se ještě zhoršoval.
Soud při svém rozhodování nikdy nezohlednil trvající pronásledování a nezkoumal ani, zda má otec o syna skutečný zájem či jedná ryze účelově. Otcovo chování považoval vždy bez souvislosti za reakci zoufalého rodiče na nemožnost setkat se s dítětem.
K setkání otce se synem v krizovém centru nikdy nedošlo. Michal býval často nemocný, což mohlo být důsledkem stresu, který v něm vyvolávalo pomyšlení na kontakt s otcem. Matka žádala soud o zrušení nařízení styku, rovněž soudní znalec se přiklonil k názoru, že by styk s otcem chlapci nic pozitivního nepřinesl. Michalův otec byl mimoto již pravomocně odsouzen pro týrání manželky a pod vlivem nových důkazů soud nakonec přistoupil k zákazu jeho styku se synem.
