Případ Byeongju Jeonga, oběti policejního násilí ze září 2000, se bude rozhodovat ve Štrasburku

26. října 2003

K podání stížnosti nás vedou předchozí rozhodnutí Evropského soudu týkající se případů policejního násilí. Evropský soud v nich stanovil poměrně přísná kritéria pro posuzování násilného jednání policejních orgánů a zejména pro kvalitu následného vyšetřování“(2), řekl k věci Vítězslav Dohnal, právník zastupující pana Jeonga v trestním řízení.

Pan Jeong se ve spolupráci s Ligou lidských práv pokoušel více než dva roky bezvýsledně dosáhnout řádného prošetření svého případu českými orgány činnými v trestním řízení. Spravedlnosti se nedočkal ani u Ústavního soudu, který se letos na jaře odmítl jeho případem zabývat a nesplnil tak svou úlohu ochránce základních lidských práv garantovaných ústavními zákony a mezinárodními závazky České republiky(3).

Podle Jiřího Kopala z Ligy lidských práv by odsuzující rozsudek a finanční kompenzace pro pana Jeonga v tomto konkrétním případě měly v budoucnu přispět rovněž k tomu, že se zodpovědné orgány začnou vážněji zabývat zlepšením systému vyšetřování a prevence policejního násilí. Rozsudkem by se Evropský soud zařadil k řadě mezinárodních institucí, které zejména v posledních třech letech vydaly jednoznačná doporučení o nutnosti změny neefektivního systému, který policistům zaručuje beztrestnost v případech hrubého porušování lidských práv.

poznámky:

1. Asistenta Karlovy univerzity Byeongju Jeong zadržela Policie bezdůvodně spolu s dalšími stovkami lidí ve Štěpánské ulici, když se vracel v pozdních večerních hodinách domů z práce. Násilí se vůči němu měli dopustit zejména policisté na místním oddělení Policie České republiky v Praze – Vokovicích ve dnech 27. – 28. září roku 2000.

2. K tomu viz např. rozhodnutí Labita proti Itálii z roku 2000, ve kterém uvedl, že má za to, že jestliže nějaká osoba hájitelným způsobem tvrdí, že byla ze strany policie nebo jiných srovnatelných státních orgánů vystavena zacházení, které je v rozporu s čl. 3 Úmluvy, pak toto ustanovení ve spojení s všeobecnou povinností, již smluvním státům ukládá čl. 1 Úmluvy – „přiznat každému, kdo podléhá jejich jurisdikci, práva a svobody uvedené v (…) Úmluv[ě]“ – implikuje požadavek vést účinné oficiální vyšetřování. Toto vyšetřování, stejně jako to, jež vyplývá z čl. 2 Úmluvy, musí být způsobilé vést k identifikaci a potrestání zodpovědných osob (v souvislosti s čl. 2 viz McCann a další proti Spojenému království, 1995, Kaya proti Turecku, 1986), Yasa proti Turecku, 1987). Kdyby tomu tak nebylo, zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu by byl, nehledě na svůj zásadní význam, v praxi neúčinný a v některých případech by bylo možné, aby příslušníci státních orgánů téměř beztrestně pošlapávali práva těch, kteří podléhají jejich kontrole (viz. cit. Assenov).

1. Trestní oznámení podal pan Jeong v říjnu 2000. Případ byl poprvé odložen inspekcí v prosinci 2000. Po stížnosti právníka OPH státní zástupce odložení zrušil v dubnu 2001. Inspekce případ odložila podruhé v prosinci 2001, po další stížnosti právníka OPH státní zástupce opět odložení zrušil v lednu 2002. V červnu 2002 Inspekce případ již potřetí odložila. Stížnost právníka OPH státní zastupitelství s konečnou platností zamítlo usnesením č. 3 Zn 985/2002 ze dne 8. 11. 2002. Stížnost k Ústavnímu soudu byla podána 8. 1. 2003 a Ústavní soud o ní rozhodl 24. 4. 2003.