Článek byl publikován dne 3. 11. 2010 na aktualne.cz a naleznete jej zde.
Nemají vzdělání a nejsou schopni uplatnit se na trhu práce. V takové situaci se nacházejí rodiče dnešních romských dětí, kteří navštěvovali zvláštní školu. Přes zjevnou nefunkčnost stávajícího systému a dlouhodobou kritiku mezinárodních organizací a soudů navštěvuje dnes už nikoli zvláštní ale speciální školy stále obrovské množství dětí, které do těchto škol nepatří.
Obzvlášť znepokojující a nebezpečné jsou pak přetrvávající snahy speciálních pedagogů i mnohých úředníků udržovat naplněnost speciálních škol a produkovat tak velké množství lidí, kteří budou žít zcela zbytečně v závislosti na státní podpoře. Chceme opravdu znovu a znovu opakovat tento nefunkční model?
Část odpovědnosti za svoji současnou situaci jistě nesou i samotní Romové. Pokud ale nechceme přijmout extremistická řešení, musíme k problematice romské menšiny začít přistupovat komplexně a systematicky. Je potřeba ji začlenit do všech resortů tak, aby nedocházelo ke stále větší marginalizaci této skupiny ve společnosti. Klíčem k řešení celého problému, je, jak už bylo mnohokrát na mnoha místech řečeno, vzdělání.
Podle zprávy Světové banky přijde ročně Českou republiku segregace romských žáků až na 16 miliard korun. Tato částka zahrnuje jak výdaje státu na nezaměstnané Romy a další sociální dávky, tak i sumu, která každoročně putuje ze státního rozpočtu na neopodstatněné vzdělávání nadměrného množství romských dětí v rámci speciálního školství. V neposlední řadě se pak v této částce zrcadlí ztráty české ekonomiky na daních, které tato menšina neodvádí buďto vůbec nebo v daleko menší míře než většinová společnost.
Je tedy nezbytné, aby vláda konečně přijala dlouho připravované kroky. Řešením, které se vládě již několik let nabízí, by mohl být celostátně zavedený model inkluzivního vzdělávání, který znamená mimo jiné i vzdělávání dětí se zdravotním postižením v hlavním vzdělávacím proudu. Ten v zahraničí funguje již dlouhá léta. Česku jej doporučuje také komisař Rady Evropy pro lidská práva Thomas Hammarberg, který navštíví Českou republiku v listopadu a od něhož česká vláda opakovaně sklízí kritiku za neuspokojivá řešení tohoto problému.
Ministr Dobeš se však podle posledních zpráv podporou inkluzivního vzdělávání zabývat nehodlá. Národní akční plán inkluzivního vzdělávání (NAPIV) schválený a rozpracovaný předchozí vládou, na němž participuje několik desítek odborníků, byl prakticky zastaven. Vyhlášky č. 72 a 73, které provádějí školský zákon a které měly podpořit inkluzi v českém školství, nebudou přijaty, ačkoliv již prošly vnějším i vnitřním připomínkovým řízením. Tento další krok, který měl odstranit dosavadní nesoulad těchto vyhlášek se školským zákonem, tedy normou vyšší právní síly, tak byl současným vedením ministerstva rovněž odložen. Všechny pozitivní kroky se tedy odsouvají na neurčito.
Diskriminace Romů v přístupu ke vzdělání, za niž byla Česká republika už před třemi lety odsouzena štrasburským soudem, tedy stále přetrvává. Potvrdila to i zpráva České školní inspekce a stanovisko Veřejného ochránce práv z letošního jara. Vláda a zejména ministerstvo školství by tedy neměli polevit v uskutečňování kroků naplňujících myšlenku inkluzivního vzdělávání. Je třeba co nejdříve začít s realizací již připravených opatření jako je NAPIV, a přijmout novelizované vyhlášky. Odstartovat by měla zároveň také transformace systému školství, počínaje změnami ve studijních oborech pedagogických fakult a konče faktickým začleňováním dětí ze speciálních škol do hlavního vzdělávacího proudu. To vše musí být samozřejmě podpořeno vládou a uskutečňováno ve spolupráci s pedagogy.
Nezbytným předpokladem pro měření úspěšnosti přijatých kroků je také sběr etnických dat, se kterým by se mělo co nejdříve začít, aby bylo možno zhodnotit dopad investovaných finančních prostředků na tyto oblasti. Řešení této problematiky není krátkodobou záležitostí, ale odkládání jejího řešení rozhodně současné situaci nepomůže. Naopak nečinnost v této otázce povede k dalším ekonomickým ztrátám pro Českou republiku a zejména k výchově další generace Romů, kteří budou žít z dávek. Vláda a ministerstvo by se tedy neměli stavět k této otázce zády a s řešením začít již nyní.
Iva Pikalová, právnička Ligy lidských práv
