Analýza: Firmy nabízejí rodičům peníze, když dají děti na pokusy

10. května 2012

Nechala na svém dítěti otestovat novou vakcínu, dostala čtyři a půl tisíce korun. Podle farmaceutické firmy je to běžná kompenzace cestovních nákladů, podle Ligy lidských práv finanční odměna, kterou u dětských pacientů zakazuje zákon. K zapojení ratolestí do výzkumu totiž nesmějí rodiče motivovat peníze.

Právníci z Ligy lidských práv se ostře pustili do očkovací praxe v Česku. Terčem jejich kritiky se staly mimo jiné klinické studie, které předcházejí uvedení vakcín na trh. Testování se za přísně stanovených podmínek může provádět i na dětech a kojencích. Ty se ale podle Ligy v Česku porušují.

„Například společnost Novartis nabízela rodičům za testování vakcíny proti meningokoku B paušální částku 4500 korun bez toho, aby rodičům musely jakékoli náklady vzniknout. Podle našeho názoru se tak nejedná o náhradu nákladů, ale o nezákonné poskytnutí odměny, která má rodiče k zapojení dítěte do testování motivovat,“ tvrdí právnička Zuzana Candigliota.

V analýze, kterou Liga lidských práv k očkování zpracovala, se odvolává na případ matky, jež své dítě zapojila do studie hlavně kvůli nabízené finanční částce. „Byla doma s dítětem, takže neměla ani ušlý výdělek, a do ordinace chodila pěšky, takže ani náklady na cestovné jí nevznikly. Přitom testovaná vakcína byla aplikovaná současně s pravidelným očkováním, takže nedošlo ani k výraznější časové ztrátě navíc,“ stojí v analýze.

Bez peněz nebude o testování zájem

Předseda České vakcinologické společnosti Roman Prymula, který na zkoušení zmíněného očkování proti meningokoku dohlížel, výtky Ligy lidských práv odmítá. „Celkem bylo skutečně vypláceno 4500 korun, nicméně šlo o 900 korun za návštěvu. Je to kompenzace pro rodiče a myslím si, že nejde o nic přemrštěného,“ řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Prymula.

Rodiče podle něj musejí s dítětem na testy dojet, vyplňovat dotazníky, sledovat ho. „Kdyby jim nebyly kompenzovány výdaje spojené s návštěvou, určitě by byl o studie daleko menší zájem,“ míní Prymula. Tvrzení, že takto získané peníze rodiče k testování potomků motivují, je podle něj ale přitažené za vlasy. „Ta částka je v dnešní době tak směšná, že si nemyslím, že by kvůli ní někdo riskoval zdraví dítěte, pokud by nevěřil, že jde o dobrou věc,“ uvedl.

Lichá je podle Prymuly i námitka, že někomu nemusí vzniknout s testováním náklady téměř žádné. „Když se studie účastní 2000 dětí, exaktně zkalkulovat, že jeden rodič jel jen 15 a druhý 17 kilometrů, by byla obrovská práce. Nejde o snahu někoho zvýhodnit, ale udělat to tak, aby to bylo reálné,“ tvrdí.

Kompenzace jsou běžná praxe

Porušení zákona neshledal v případě testování vakcíny proti meningokoku ani Státní ústav pro kontrolu léčiv, jenž na podnět Ligy lidských práv provedl čtyři inspekce. „Jejich výsledky nepotvrdily porušení zákona. U klinických hodnocení je posouzení výše poskytovaných finančních odměn v kompetenci etických komisí a v rámci provedených inspekcí byl souhlas jednotlivých etických komisí doložen,“ komentovala šetření mluvčí ústavu Veronika Petláková.

Právě fungování zmíněných etických komisí je ovšem rovněž v analýze Ligy lidských práv terčem kritiky. „Rozsah zveřejněných informací o jejich činnosti je zcela nedostatečný,“ stojí v komentáři Ligy. Otázkou podle Candiglioty je, jestli testování probíhá v souladu s principem minimalizace rizik a zda o něm rodiče dostávají objektivní informace.

„Odškodnění“ za testování dětí je běžnou praxí. „Ve studiích, které probíhají u dětí, je zakázáno poskytovat odměny či jiné pobídky. Obdobně jako u jiných studií ale poskytujeme kompenzaci za výdaje spojené s účastí ve studii, tj. obvykle náklady spojené s návštěvou lékaře v rámci studie (cestovné, náhrada ztraceného času), nepohodlí (např. v souvislosti s odběry biologických vzorků u dětí),“ napsala on-line deníku TÝDEN.CZ Eva Šebestová ze společnosti GlaxoSmithKline, jež má v současnosti registrováno více než třicet vakcín. Z těch pro děti vyrábí například očkování proti rotavirovým průjmům či pneumokokovým onemocněním.

 

Zprávu zveřejnil Týden.cz 10. května 2012, autorkou článku je Lucie Nekvasilová.