Česká republika je na 88. místě na světě ve statistikách sledujících zastoupení žen ve vrcholné politice. Za posledních deset let zůstal počet ministryň, poslankyň a senátorek víceméně stejný a k naplnění závazku 40% zastoupení žen v rozhodovacích pozicích vede ještě dlouhá cesta. Je to zhruba 100 let od doby, kdy získaly ženy v tehdejším Československu volební právo. A podle odhadů se zdá, že to bude trvat nejméně dalších 100 let, než budeme nejen smět volit, ale také budeme voleny v menší než zanedbatelné míře. Nerovné zastoupení v rozhodovacích pozicích je však pouze jednou z oblastí, ve které jsou ženy diskriminovány.
Česká republika představila 23. února 2016 na půdě OSN zprávu o tom, jak naplňuje své závazky vyplývající z Úmluvy pro odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW). Rovněž odpovídala na dotazy 23 expertů a expertek. Ti ve spolupráci s neziskovými organizacemi upozorňují na případy, kdy jsou ženská práva porušována či existují pouze na papíře. České delegace se dotazovali nejen na již zmiňované nerovné zastoupení žen v politice a v zaměstnání, ale i na přetrvávající platovou diskriminaci, násilí na ženách či na odškodnění obětí nedobrovolné sterilizace.
Mezi hlavní doporučení výboru CEDAW (originál, český překlad) patří urychlená ratifikace Istanbulské úmluvy a s ní spojená praktická opatření, která povedou k zlepšení situace týkající se násilí na ženách. Za klíčové Výbor pokládá především dlouhodobou finanční podporu poskytovaných služeb obětem násilí a pravidelné a systematické vzdělávání policejních a bezpečnostních složek, jakož i personálu v soudnictví v oblasti genderově podmíněného násilí.
Ve vztahu k nízkému zastoupení žen v politickém a veřejném životě doporučuje výbor zavést tzv. „zipový“ systém pro kandidátky volebních stran a vytvořit konkrétní časové rámce pro zvýšení zastoupení žen, včetně romských žen, v zákonodárných sborech, vládě a veřejné správě, zejména na vyšších úrovních.
Pro zajištění skutečné rovnosti žen a mužů na pracovním trhu doporučuje výbor CEDAW, aby Česká republika podnikla opatření k odstranění segregace v zaměstnání a bojovala s nedostatečnou zaměstnanosti žen, snižovala rozdíly v obměňování žen a mužů a bojovala proti diskriminačním na pracovním trhu. Výbor navrhuje zvážit zvýšení minimální úrovně mezd jako jedno z opatření vedoucí ke zmírnění feminizace chudoby.
Výbor dále doporučuje provádět cílená opatření pro řešení finančních nesnází domácností vedených jedním rodičem, konkrétně doporučuje zvážit uzákonění zálohovaného výživného, jako pomoc zejména ženám samoživitelkám.
S tématem diskriminace velmi úzce souvisí přístup ke spravedlnosti pro její oběti. Výbor tak jako v minulém doporučení vyzval vládu k tomu, aby přijala komplexní systém bezplatné právní pomoci obětem diskriminace a zároveň zajistila systematické školení soudců, policistů a jiných profesionálů v oblasti aplikace principů Úmluvy. Doporučil také, aby vláda podpořila zavedení institutu žalob ve veřejném zájmu v oblasti diskriminace.
Tématem, kterým se Výbor také na jednání zabýval rozsáhle, je odškodnění nuceně sterilizovaných žen. Tato systematická porušování základních lidských práv žen se v Československu objevovala především ve vztahu k romským ženám a ženám s postižením. Znovu důrazně vyzval Českou republiku, aby přijala systém mimosoudního vyrovnání také pro ty ženy, které se v současnosti kvůli různým překážkám soudního odškodnění nemohou domoci. Doporučil také, aby vláda zvážila při odškodnění nuceně sterilizovaných žen aplikaci tříleté promlčecí lhůty, která může být v rozporu s dobrými mravy. Stát by měl také zajistit přístup žen k jejich zdravotnické dokumentaci, jejíž absence je v současnosti jednou z bariér přístupu ke spravedlnosti. Nezbytné je podle výboru zřízení speciální odborné komise pro výzkum rozsáhlosti a četnosti tohoto problému.
Výbor zaujala také problematika porodnictví. Stát by měl podle Výboru přijmout protokol normálního porodu, který by zdůrazňoval zamezení zbytečného oddělování novorozence od matky po porodu, respektování svobodného a informovaného souhlasu rodičky a neprovádění nikoli nezbytných a škodlivých úkonů, jako je preventivní nástřih hráze. Zdůraznil, že stát by měl učinit opatření k zajištění skutečného a bezplatného přístup rodiček k péči porodních asistentek a existenci porodních domů, měl by také odstranit zbytečné překážky pro porod doma.
Jako jiné mezinárodní orgány také Výbor zdůraznil, že současná praxe zajišťování migrujících žen a matek s dětmi je nepřípustná a stát by naopak měl přijmout politiky, které budou respektovat specifickou zranitelnost žen a dětí v migraci.
Dále poukazuje na diskriminace migrantek, které nemají přístup ke veřejnému zdravotnímu pojištění a nedosáhnout tak na zdravotní péči v ČR.
V oblasti práva na rodinný život Výbor vyjádřil znepokojení nad tím, že ženy s postižením mohou být omezeny ve svém právu vstupovat do manželství a v souvislosti se svéprávnosti také v právu pečovat o své děti. Explicitně proto vyzval vládu, aby zrušila ustanovení § 673 a § 865 odst. 2 občanského zákoníku, která uvedená omezení umožňují.
Více informací poskytnou:
Hana Stelzerová, Česká ženská lobby, hana.stelzerova@czlobby.cz, tel: 725 820 266
Eva Kavková, Česká ženská lobby, mistopredsekyne@czlobby.cz, tel: 774 454 560
Šárka Dušková, Liga lidských práv, sarka.duskova@llp.cz, tel: 731 563 427
