Reakce Ligy na sdělení České lékařské komory

15. června 2016

 

České lékařská komora uveřejnila 10. 6. 2016 na svých stránkách článek „Stop zbytečné administrativě. Lékaři i ostatní zdravotníci chtějí léčit a starat se dobře o pacienty„, ve kterém jsou mezi  tvůrci nadbytečné administrativní dokumentace uvedeny i organizace zabývající se ochranou lidských práv. Považujeme proto za správné se k obsahu dokumentu krátce vyjádřit.

V  úvodu naší reakce chceme uvést, že souhlasíme s tím, že zdravotník se nemá stát úředníkem vyplňujícím hory papírů, nicméně s některými formulacemi obsaženými v uvedeném dokumentu nemůžeme souhlasit:

Dokument ve svém prvním odstavci uvádí, že Za velmi spornou považujeme zejména aktivitu nejrůznějších soukromých akreditačních komisí, které zdravotníkům komplikují práci, a nepřispívají k bezpečnosti poskytování zdravotní péče“. Jako prostředek k odstranění vnímaného nešvaru ČLK vytváří Výbor pro bezpečnost pacientů, který bude analyzovat a právní normy. Nicméně nedomníváme se, že by např. zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen ZZS) ukládal nemocnicím povinnost podrobovat se kontrole soukromých akreditačních komisí (v § 98 ZZS označuje proces hodnocení kvality za dobrovolný). Tyto komise tak na lékaře neposílá zákon nebo lidskoprávní organizace, ale přicházejí z podnětu vedení nemocnic, a tam také doporučujeme v případě přesvědčení o nesmyslnosti jejich aktivity směřovat energii ke změně.

Dokument dále uvádí, že „současný způsob vedení zdravotnické dokumentace, jejíž větší část neobsahuje žádné užitečné informace potřebné pro řádné poskytování kvalitní a bezpečné zdravotní péče“. Zákonné požadavky co má být obsahem zdravotnické dokumentace stanoví vyhláška č. 102/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, nedomníváme se, že by tato vyhláška obsahovala z větší části požadavek na zaznamenávání zbytečných informací, pokud tomu tak je, budeme rádi, když nás vyvedete z omylu. Opět nás zde napadá, zda vnímaná přebujelost zdravotnické dokumentace nejde nad požadavek zákona a vyhlášky a nevzniká interními předpisy nemocnic.

Za nejvíce provokativní část dokumentu považuji tvrzení, že neužitečnou část zdravotnické dokumentace představují například různé druhy „informovaných souhlasů“Dle našeho názoru informovaný souhlas není projevem přebujelé byrokracie, ale znamená, že pacient ví, jaké služby mu budou poskytnuty a jaké mohou být jejich případné následky a na základě této znalosti udělí svůj souhlas s jejich poskytnutím. Přičemž ZZS nevyžaduje, aby informovaný souhlas byl písemný vždy, ve většině případů postačí k naplnění požadavků zákona prostý lidský kontakt mezi zdravotníkem a pacientem a nemusí se přistupovat ke komplikovaným právním dokumentům. V případě, kdy se jedná o závažné zdravotnické zákroky, je i v zájmu zdravotníka, aby byl k dispozici písemný informovaný souhlas, protože lékař se tak chrání pro případ, že by zákrok vedl k závažným následkům.

V závěru bych Vám rád nabídl naše zkušenosti v práci s právními předpisy dopadajícími na vedení zdravotnické dokumentace. Naším cílem jako Ligy lidských práv není šikanovat lékaře, domníváme se, že hájíme zájmy pacientů a chápeme, že je v zájmu pacienta, aby jeho zdravotník nebyl drcen nadbytečnou administrativou, rádi Vám proto poskytneme naše zkušenosti zejména z oblasti informovaného souhlasu, který považujeme za důležitý jak pro pacienta tak pro zdravotníka.

S pozdravem za Ligu lidských práv

Matěj Stříteský