Krajský soud v Praze v jednom z našich případů minulý týden rozhodl, že ředitel výchovného ústavu se dopustil nezákonného zásahu tím, když nezajistil mladému člověku podporu při odchodu z ústavu do samostatného života. Podle krajského soudu má mladý člověk při odchodu z ústavu soudně vymahatelné veřejné subjektivní právo nejen na věcnou pomoc a jednorázový peněžitý příspěvek (až do výše 25 tis. Kč), ale také na zajištění poradenské pomoci při vyřizování bydlení, práce i řešení jiných tíživých životních situací. Pokud ředitel ústavu nechá dítě odejít bez zajištění této základní podpory, jedná podle soudu nezákonně.
Případ se týkal chlapce, který měl odcházet z výchovného ústavu z důvodu blížící se zletilosti. Personál výchovného ústavu přechod chlapce do samostatného života s odkazem na to, že chlapec má matku, která by se o něj měla postarat. S tou však chlapec neměl kontakt. Ačkoli se snažil zajistit si bydlení v domě na půli cesty, nikde se to nepodařilo. Ústav tak opouštěl v situaci, kdy neměl zajištěno bydlení ani práci a jednou dávkou, kterou pobíral byl přídavek na dítě ve výši 700 Kč. Od ústavu mu byla přiznáno odchodné ve výši 2000 Kč a během dvou měsíců získal ještě mimořádnou okamžitou pomoc ve výši 3 000 Kč. Částky dohromady však v žádném případě nemohly stačit ani na zaplacení kauce k nájemnímu bytu a chlapec tak byl zcela odkázán na pomoc známých.
Nedostatečná podpora mladým dospělým odcházejícím z ústavů, jejichž zranitelnost je zvyšována návykem na ústavní prostředí, které často nevede ke skutečné samostatnosti, není ojedinělým problémem. Mladí dospělí opouštějící ústavní péči tak jsou jednou z skupin nejvíce ohroženou sociálními jevy jako je bezdomovectví či závislost na návykových látkách.
Liga lidských práv snaží upozorňovat vládu a Ministerstvo práce a sociálních věcí, že zde chybí koordinace poskytované podpory a kontrola, zda je podpora skutečně poskytována způsobem odpovídajícím potřebám mladých lidí.
