Diskusi laické i odborné veřejnosti vzbudily výsledky mezinárodního srovnání znalostí žáků (PISA), do něhož se zapojili patnáctiletí žáci z 65 zemí světa. Testy, které se zaměřují na znalosti matematiky, přírodních věd a čtenářskou gramotnost naši žáci absolvovali v minulých letech s úspěchem. Nyní jsou výsledky průměrné, ale ve srovnání s předešlým testováním došlo ke zhoršení. Širší souvislosti v tomto příspěvku nabídne pedagožka Ligy lidských práv Katarína Krahulová.
Dlouhodobý (od roku 2000) a výrazný propad nalezneme ve čtenářské dovednosti českých žáků, kteří neumí zhodnotit text kritickým myšlením. Tato dovednost je přitom klíčová pro posuzování informací, skrze které utváříme své postoje a hodnoty. Jak si má český školák bez schopnosti kritického myšlení udělat názor například na podbízivá řešení extremistických skupin, které se umí „tak působivě“ prezentovat? ,,Musíme měřit kvalitu, musíme ocenit učitele, odbourat byrokracii, změnit financování těch škol. To je několik věcí, na kterých už pracujeme,“ popisuje ministr Dobeš, jak zhoršující se úroveň vzdělání českých žáků řešit. Ano, řešením jsou změny v celém systému školství.
Osvědčený finský model
Například finské školy jsou co možná nejméně restriktivním prostředím a dokáží naplňovat individuální potřeby jednotlivých žáků. Finsko směřuje již od 70. let ke vzdělávání a výchově s přihlédnutím k věku žáka a jeho výukovým schopnostem. Cílem reforem tehdy bylo nastartovat spolupráci mezi vzdělávacími orgány, školou a dalšími institucemi za účelem rozvinutí inkluzivního vzdělávání. Obava, že vzdělávání dětí nadaných, postižených, pomalých, nemocných, různobarevných či normálních dohromady sníží výkon a povede ke zhoršení těch šikovnějších, se nepotvrdila. Naopak, Finsko se může pyšnit nejlepšími výsledky v testech PISA i za stávajícího inkluzivního vzdělávání.
Systémové řešení je nezbytné
Je nutné změnit fungování i pohled na české školy, českého učitele i českého žáka. Škola by měla být otevřeným centrem, kde na třídní schůzku pozve dítě své rodiče samo, protože si pro ně nachystalo pohoštění, a samo jim také poví o svých výsledcích. Krásný příklad sebereflexe a kritického myšlení dítěte i motivace rodiče jít na třídní schůzku. Musí se také změnit pojetí profese učitele. Již není přikazující autoritou, ale partnerem, který provází žáky výchovně-vzdělávacím procesem. Umí je motivovat, naplňovat jejich potřeby, řešit zajímavé otázky, plánovat, projektovat i poskytnout krizovou intervenci. Některé z těchto aktivit hodnotí učitelé jako nadstandardní nad rámec povolání, ale profese učitele je přece poslání, jehož cílem je pomoci jedinci poznat společnost, ve které si jednou bude umět najít sebeuplatnění i společenské kontakty. V neposlední řadě za prací učitele musí stát také škola. Efektivní změny a inovace, o které se učitel pokusí, by měly být podporované vedením i celým systémem.
Polovinu českých dětí škola nebaví
Jednou z výrazných změn byla v roce 2005 kurikulární reforma, která kladla důraz na to, aby se žáci naučili pracovat s informacemi a osvojili si další celoživotní dovednosti. MŠMT vydalo k této problematice i tzv. desatero reformy, které odpovídá na otázku, co přinese reforma vašemu dítěti a podává výčet odpovědí například, žáci se budou ve škole cítit příjemně a bezpečně, zažívat radost z učení. Nyní po pěti letech v doprovodném dotazníku PISA více než polovina všech patnáctiletých žáků uvedla, že se ve škole často nudí a třetina do školy nechce chodit vůbec. Tak žáky škola nebaví. Přitom existuje mnoho nástrojů, které mohou pomoci efektivním změnám ve škole. Například index inkluze, který pochází z Velké Británie. Umí analyzovat situaci ve škole i nastartovat proces plánování dalšího rozvoje, dovede zhodnotit stávající spolupráci těch, kteří jsou se školou nějak spojeni.
Školy se ale mohou změnit a podstatným způsobem ovlivnit vzdělávací zkušenost žáků i učitelů tím, že budou rozvíjet kulturu, kde je každý respektován, politiku směřující k zapojení, spolupráci i dobrým výsledkům všech dětí, Mohou tak ukázat, že lze následovat příklady dobré praxe inkluzivního vzdělávání, které jsou dosud v menšině.
Katarína Krahulová, pedagožka Ligy lidských práv
Článek byl publikován dne 12. 12. 2010 na blog.aktualne.centrum.cz a naleznete jej zde.
Další informace k tématu najdete také v EXTRA Ligových novinách.
