Amicus curiae (v překladu doslova přítel soudu) je institut právního systému, který označuje osobu, která není stranou sporu, ale dobrovolně nabídne soudu informaci o svém právním nebo jiném pohledu na projednávaný případ. Rozhodnutí, zda přijmout takovou informaci, leží na úvaze soudu.
Liga lidských práv se v rámci svého programu Férové dětství věnuje i právům dětí v trestněprávních řízeních – především jejich postavení při zadržení a výslechu. Rozhodla se proto nabídnout svůj právní názor na případ Galvins vs. Lotyšsko, který právě projednává Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. A ten to přivítal.
V případu šlo o to, že 15letý chlapec čelil podezření ze žhářství. Policie si pro něj přijela domů a odvezla ho s sebou na policejní stanici. Tam mu policie sdělila, z čeho ho podezřívá. Chlapec nejdříve svou účast na žhářství popřel. Policie na to chlapci řekla, že jeho kamarád-spolupachatel už vše vypověděl (včetně účasti tohoto chlapce-stěžovatele), a vybídla ho, ať jim řekne všechno co ví, že potom bude moct jít domů. Chlapci nebyl zajištěn u tohoto úkonu právník (podle práva se nejednalo o výslech, ale o podání vysvětlení, což je stejné jako u nás v Česku), ani mu nebyl umožněn kontakt s jeho rodiči-zákonnými zástupci. Chlapec sepsal sebeobviňující prohlášení, ve kterém přiznal svou účast na žhářství (to bylo asi mezi 14:00 a 15:00 toho dne). Vzápětí byl formálně obviněn (v 15:05) a byl mu ustanoven obhájce. Mezi 17:00 a 18:40 byl k věci znovu vyslechnut, tentokrát už jako obviněný. Tohoto výslechu už se účastnil i obhájce chlapce, chlapci však nebylo umožněno si s ním před zahájením výslechu důvěrně pohovořit. Později si chlapec zvolil jiného obhájce a v jeho přítomnosti a v přítomnosti svého otce na policii vypověděl, že žhářstvím poškozený dům nezapálil, ale čekal venku, zatímco jeho kamarád byl uvnitř.
My jsme se při podávání amicus curiae soustředili především na 4 otázky:
1) podezřelým dětem by měla být vždy zajištěna právní pomoc od prvního kontaktu s orgány činnými v trestním řízení, bez ohledu na to, zda již byly formálně obviněny, či nikoli;
2) tato právní pomoc musí navíc dosahovat určité kvality a měla by splňovat určitá kritéria – právník by měl být především specializovaný na práci a komunikaci s dětmi; před procesním úkonem, kterého se dítě účastní, by měl s dítětem v soukromí promluvit, vysvětlit mu povahu úkonu i celého řízení, všechna jeho práva, stejně jako to, co může následovat a co je pro dítě v sázce;
3) dítěti by měly být přizpůsobeny i další okolnosti výslechu či jiného procesního úkonu – ten by se měl odehrát v prostředí, které dítě nestresuje víc, než je nezbytně nutné; specifickým potřebám dítěte by měla být přizpůsobena délka úkonu, denní doba, ve které se úkon odehrává, způsob komunikace apod.
4) podezřelé děti mají právo na to, aby jejich rodiče nebo jiní zákonní zástupci byli při nejmenším vyrozuměni o procesním úkonu (nejčastěji výslechu), kterého se má dítě účastnit, a současně i právo na přítomnost důvěrníka u takového procesního úkonu, kterým mohou být i rodiče dítěte, pokud to není nevhodné (např. proto, že rodiče dítěte jsou podezřelí ze stejného protiprávního činu).
